Stroj na demontáž železobetonu s indukčním ohřevem
Metoda vysokofrekvenčního indukčního ohřevu je založena na principu, že se beton kolem armatury stává
zranitelný, protože teplo generované z povrchu výztuže je přenášeno do betonu. Při této metodě dochází k zahřívání
uvnitř betonu bez přímého kontaktu s vyhřívaným předmětem, tj. vnitřní výztuží. Jak je znázorněno na obrázku 3, je
Je možné rychle zahřát vnitřní armaturu uvnitř železobetonu, protože hustota energie je u této metody mnohem vyšší ve srovnání s metodami ohmického ohřevu a mikrovlnného ohřevu založenými na spalování.
V betonu tvoří gel hydrátu křemičitanu vápenatého (CSH) 60–70 % cementového hydrátu a Ca(OH)2 tvoří 20–30 %. Normálně se volná voda v pórech kapilární trubice odpařuje při asi 100 °C a gel se zhroutí jako první fáze dehydratace při 180 °C. Ca(OH)2 se rozkládá při 450–550 °C a CSH se rozkládá při teplotě nad 700 °C. Vzhledem k tomu, že betonová matrice je vícepórová struktura skládající se z cementového hydrátu a absorbované vody a složená z vody kapilární trubice, gelové vody a volné vody a skládá se, beton v prostředí s vysokou teplotou dehydratuje, což má za následek změny struktury pórů a chemické změny. Ty zase ovlivňují fyzikální vlastnosti betonu, které závisí na typu použitého cementu, směsi a kameniva. Pevnost betonu v tlaku má tendenci výrazně klesat nad 500 °C, i když nevykazuje žádnou podstatnou hodnotu
mění až do 200°C [9, 10].
Tepelná vodivost betonu se mění podle rychlosti směsi, hustoty, povahy kameniva, stavu vlhkosti a typu cementu. Obecně bylo známo, že tepelná vodivost betonu je 2.5–3.0 kcal/mh°C a tepelná vodivost při vysoké teplotě má tendenci s rostoucí teplotou klesat. Harmathy uvedl, že vlhkost zvýšila tepelnou vodivost betonu pod 100℃ [11], ale Schneider uvedl, že obvykle tepelná vodivost postupně klesala ve všech rozsazích teplot, jak se zvyšovala vnitřní teplota betonu [9]….
Demontáž železobetonového indukčního ohřevu
